Hra samotná!

Začátek a pravidla
Ideálně ještě před příchodem hráčů zkontroluj, zda všechny komponenty důležité pro hru jsou v pořádku na svém místě.

Před začátkem hry musíš týmu osvětlit pravidla a cíl hry. Zároveň je musíš zasvětit do příběhu hry. Můžeš například převyprávět nějakou část příběhu, popsat víc prostředí kde se nacházejí a události, které se staly těsně před začátkem. Pokud mají nějakou roli v rámci příběhu, měl bys jim jí vysvětlit (například pokud se z nich stanou lovci duchů, měli by to vědět!!).

O tom, jak poutavě vyprávět příběh se dozvíš v následujícím článku. (Pro celý článek rozklikni šipku)

Chceš vyprávět příběh tak, aby zaujal? Přečti si, jak na to:

Vyprávění příběhů je kupodivu relativně složitá disciplína, ve které vynikají nejčastěji prarodiče. Zkus si vzpomenout, kdy ti osobně někdo něco naposledy vyprávěl. Někomu se to daří lépe, má to, jak by se řeklo, v krvi a někomu naopak hůř. Jsou dokonce lidé, kteří se vyprávěním živí. Zde v Česku mohu zmínit například vypravěče Martina Haka. Ten je schopen uchvátit dvouhodinovým vyprávěním desítky lidí ve svém okolí. Všichni se náramně baví, odnášejí si jeho velmi pozitivní energii a nové vědomosti, nebo alespoň ponaučení.

Pokud chceš umět vyprávět, je důležité dodržovat několik pravidel:

1) Měj zodpovědnost za posluchače

Když někomu něco vyprávíš, musíš mít jistotu, že tomu daný člověk rozumí (asi těžko budou děti ve školce vědět o čem mluvíš, když zmíníš například Pythagorovu větu) Na druhou stranu, můžeš posluchače něčemu novému přiučit. Musíš si ale dát pozor, aby se doopravdy všichni chytili a to až do posledního jedince.

Jak říkal již Jan Ámos Komenský, nestačí si myslet, že oni vědí. Říkají: „my víme!“ dobrá, já tedy říkám: „ukažte“. Teprve pak, když vím, že vědí, můžeme jít dál.

Pokud nebudeš dodržovat toto pravidlo, brzy se jednotlivci začnou v ději ztrácet a tím pádem to nebude to pravé ořechové.

2) Udržuj kauzalitu

Co to vlastně znamená? Kauzalita je vlastně logika příběhu. Mohou nás napadat spousty otázek, na které musíme znát odpověď. Tak například, když se posluchač / divák, chceš-li - hráč, zeptá, jestli je ježibaba z perníkové chaloupky opravdu tak hloupá, že si myslí, že když Mařenka řekne – to nic, to jenom větříček- že s ní doopravdy mluví vítr, musíš si být jistý tím, co odpovíš, kupříkladu: Kdepak, ježibaba byla naopak chytrá a moc dobře věděla, co se děje, ale věděla taky, že dřív nebo později Jeníček ze střechy spadne a ona ho chytí bez práce, aniž by musela lézt na střechu.

Jakmile je kdekoli v příběhu jakákoli nejasnost, musí ji umět vypravěč vysvětlit.

3) Použij tělo

Nejen slovo může být součástí vypravěčského umění. I tělo je výborným prostředkem pro zobrazení něčeho, co se zrovna v příběhu odehrává. Ať je to již náznak pohybu, označení nějakého předmětu, nebo pohyb očí. Právě oči jsou jedním z nejmocnějších nástrojů vypravěče. Dokážou toho mnohdy říct víc, než samotný text. Dokážou ukazovat, komunikovat, nebo proměňovat vypravěče v jakoukoli postavu.

4) Dodržuj stavbu dramatu

Již ve starověkém Řecku věděli, jak vystavit drama: expozice, místo kde je nastaven počáteční bod, představeno prostředí a postavy. Kolize, jakási zápletka, která výrazně posune děj z počátečního stavu. Krize, místo kde se problém zdá být absolutně neřešitelný a nikdo netuší, jak to dopadne. Peripetie, zvrat, kdy to vypadá, že všechno bude v nejlepším pořádku, ale to se brzy změní a dostáváme se opět do krize, či kolize. A nakonec konec, rozuzlení celé zápletky.

Velmi dobře tento model funguje již několik tisíc let. Proč se jej tedy nedržet a nevyužít ho?

5) Používej asociace

Pro popis prostředí a postav jsou skvělé asociace. Co nejvíce slov, které popíšou daný předmět tak, aby jej všichni viděli stejně, tedy aspoň podobně pokud je to možné. Když se řekne loď, každý si jí představí jinak, když ale řekneš: stará, veliká dřevěná loď, která měla tři stožáry a na každém z nich velikou bílou špinavou plachtu, na bocích okénka, ze kterých koukala děla a na prostředním stožáru nahoře byl dřevěný ochoz a v něm námořník s dalekohledem, jistě si každý z nás vybaví velmi podobný obraz a právě obrazy v naší hlavě skládají příběh. To je pro nás důležité zvláště pokud si hrajeme třeba na to, že pokoj, ve kterém je hra připravená má být například zmíněná loď.

Je dobré na hru určit časový limit. O něm by hráči také měli vědět a měli by vědět, co se stane, pokud během něj hru nestihnou. Zkus vymyslet nějakou penalizaci, kterou budou muset hráči udělat, pokud limit nestihnou. Při začátku spusť stopky, nebo odpočítávač. Online odpočítávání najdeš v nástrojích.

Hlídej čas a dávej nápovědy
Při hře buď neustále ve střehu a jakmile hráči budou mířit delší dobu špatným směrem, je dobré je trochu navést na správnou cestu. Jinak se ti totiž snadno stane, že se bude hra dlouho točit okolo slepé uličky a nejen tebe, ale i hráče začne nudit a to nikdo nechcete.

Pokud tým potřebuje pomoct a požádá, je dobré dát týmu nápovědu. Nápady, které týmu dáš si počítej. Na konci můžeš týmu dát například účastnický list, který bude obsahovat jména hráčů, jméno týmu, čas, za který hru vyřešili a právě počet využitých nápověd.

Přesvědč se, že je všechno na svém místě. Uveď hráče do děje a vysvětli jim pravidla. Hlídej, zda nepotřebují pomoct a dávej nápovědy, pokud to bude potřeba.

Tímto máš hlavní část kurzu za sebou. Projdi si ho alespoň jednou znovu. Určitě si všimneš několika věcí, které ti při prvním čtení utekly. Můžeš pokračovat do Galerie nápadů.

Kontrolní seznam

Chceš mít jistotu, že při přípravě únikovky nic nebylo opomenuto? Můžeš si vytisknout kontrolní seznam základních důležitých principů.